Pán Temnota

3. října 2016 v 18:33 | Daky |  Téma

Setkali se na okraji, na okraji světla a tmy, na okraji ničeho a něčeho. ,,Jsem Světlo, kdo jsi ty?" zamumlala zážící postava k ničemu. ,,Jsem Temnota, jsem velký Pán temnot!" chvástala se temnota. ,,Vážně jsi tak velký?" tázalo se dále světlo. ,,Ano jsem!" potvrdila oná temnota. ,,Tak se mi ukaž! Abych vědělo jak velký pán temnot jsi! Jako světlo tě o to žádám!" temnota neodpověděla, světlo svůj pokus nevzdávalo a opakovalo: ,,No tak! Jsi přece velký pán temnot, tak proč se mi nechceš ukázat?" Temnota nadále mlčela, světlo nevzdávalo své snažení: ,,A co celé dny děláš?" Temnota si povzdechla. ,,Toulám se, toulám a nechávám svojí moc dopadat na bezbranné lidi, kteří se bojí mě přítomnosti a radši povolají tebe, světlo, bojí se mě, nevidí přese mě, protože nevidí vlastně ani mě, jsem pro ně tou temnotou naprosto pohlcen," Světlo sklopilo zrak. ,,To není pravda, žít ve tmě nemusí být taková nuda," zaprotestovalo světlo. ,,Že není? Tak pojď a zkus ti to, náno hloupá!" světlo se zadívalo na své malé nožky. ,,Nemůžu,"
,,Há bojíš se, co?!" ušklíbla se Temnota. Světlo jenom přikývlo. ,,Ano bojím. Bojím se o to, že kdybych tam zalezlo a ztratilo se, lidé by navždy museli být skrytý v té prach pusté tmě, nikdy by se neviděli navzájem a svět by pro ně zešednul, nemyslíš?" Temnota jenom nesouhlasně zamručela. ,,Bojíš se o svůj prospěch o nadvládu nad tímto světem, v tom jsme stejní, ale ty my stojíš v cestě, v cestě uvrhnout celý tento lid do temnoty," Světlo zvedlo hlavu. ,,Ano, bráním protože pro ně je světlo vším," přikývlo světlo. ,,A temnota je pro ně až druhořadý zájem, radši zavřou své oči a své tělo nechají v klidu omdlít na krátkou dobu, než aby se mi podívali do očí, bojí se mě, mé ošklivé tváře," povzdechla si temnota.
,,Je vážně tak ošklivá?" zeptalo se světlo.
,,Nevěříš mi?"
,,Ne, nevěřím chci se přesvědčit, žádný člověk nemůže být tak ošklivý, aby se bál vylézt ze tmy,"
,,Ale já nejsem člověk, proto jsem tak ošklivý! Pán temnoty! Nejsem člověk!" zamručela temnota, světlo se nedalo a znova pokusilo své štěstí. ,,Tak aspoň část sebe mi ukaž,"
Z temnoty najednou něco vystrčilo malou černou ručičku. ,,Ukaž se mi celý, neboj se, chci tě poznat," po ručce následovala i druhá, dvě nohy a nakonec před světlem, na kraji té prach pusté tmy stanul člověk, stejný jako bylo oné světlo, ale černější, oči málo viditelné a zanikající. Narozdíl od světla, které zářilo a vypadalo nadšeně, temnota vypadala obyčejně, deprimovaně a něčím nevyčnívaje z davu. Světlo se usmálo. ,,Čemu se směješ? Vypadám tak ošklivě, že?!" rozkřikla se temnota, Světlo se smálo dál. ,,Ne, ve skutečnosti vypadáš jinak, než jsem si tě představovala,"
,,-La?" otázala se temnota.
,,Ano -la, lidé mě nazývají různě, božím darem, nebo snad i záhubou, kde jsem tam je vše jasnější, někdy svítím tak jasně, že mě hasí, abych už přestalo, jsem světlo a ty jsi?"
,,Jsem temnota, žiju tu sám, pán temnot, zlo, strach, smíšené pocity, představuju pro lidi záhubu, skrývají se ve mě, protože se bojí ostatních, pro některé jsem spása,"
,,Vidíš, nejsi tak špatný," světlo natáhlo k temnotě svojí světélkucí ručku. ,,Chytni se," zašeptalo. Temnota se natáhla, avšak jakmile ručka zavadila o ručku světla zavířila se a rozplynula. ,,Pálí," zašeptala Temnota. ,,Ano, pálí,"
,,Ale pálí příjemně," pokračovala Temnota, přišla blíže ke světlu, tělo temnoty se začalo vlnět, rozplývat. ,,Obejmi mě," zašeptala temnota, světlo udělalo dva kroky a ve své náruči pevně sevřela temnotu. ,,Nemůžeme spolu existovat, přesto spočinout ve tvém náruči je příjmené, proč nám není dopřáno abychom spolu mohli žít?" Světlo se usmálo nad skomírající temnotou. ,,Protože kdybychom mohli, lidé by neměli kam utíkat, neměli by se kam schovávat, nejsi ošklivý ani k ničemu, jsi takový jaký si tě lidé stvořili jak si tě představovali, pán temnoty," temnota zavřela oči a z posledních sil zasýpala. ,,Pán temnoty, který nezvládl vzdorovat světlu, ten špatný pán," když se temnota rozplynula, sebralo světlo ze země svůj černý plášť, přehodilo ho přes sebe a vkročilo do spáru jeho království, už nic nebránilo světlu, aby si rozšířilo své území.


 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama