Sebevražda - a co když je to správně?

18. června 2017 v 10:24 | Daky |  Téma

(Článek byl prvně psán do TT "a co když je to správně?", pak byl zapomenut a nakonec znova vyhrabán a trochu poupraven)

Není tomu tak dávno, co jsme se, já a můj internetový kamarád, při jedné z našich konverzací dostali k tématu sebevražda. Už ani netuším, jak se nám k tomu povedlo dostat, ale každý jsme na tuto problematiku měli jiný názor. Zatímco on to viděl špatně, sám to nazval odporností, kdy člověk jedná sobecky a zapomene na ty, na kterých mu záleží. Můj byl čistě opačný. Nikdy jsem za sebevraždou neviděla nic sobeckého, ani špatného. Když si tak člověk rozhodne, proč by to nemohl udělat? Můj názor nebyl vyvrácen a já nevyvracovala jeho, postoj, jaký měl on, má spousta lidí. Sebevražda je hnusná a nemluví se o ní, neměla by se z ní dělat sranda a už vůbec by v tom neměl být nikdo podporován.

Lidský druh se pyšní velmi dobrým zákonem, který ho provází už od dětství, někdy ve větší, někdy v menší míře, a to je právo se rozhodovat o věcích, které se ho týkají. Ovšem pokud se člověk rozhodne, že si chce vzít život, lidi se na něj dívají jinak, než když řekne, že se právě rozhodl, že si koupí auto, na které si půjčil, protož na ně neměl. Dobře uznávám, to je není jeden z nejlepších příkladů, ale je to tak. Sice jedno z lidských práv říká, že člověk má právo na život, ovšem právo na smrt, o té není ani vidu ani slechu (buď, nebo jsem slepý člověk). A proč tomu tak je? Z nějakého důvodu se lidem myšlenka na smrt vlastní rukou přijde odporná, lidem celkově přijde i ona smrt odporná.

Smrt je děsivá, tak to většina lidí vidí. Netuší, co na ně čeká a proto se toho bojí, vše pro člověka neznámé je děsivé. Přesto většina přirozených smrtí probíhá ve spánku. Proč by se toho člověk měl bát? Co po smrti existuje? Otázky, které okolo lidského druhu kolují a nikdy se nezastaví, ale i tak se přes to někteří, pro některé z nepochopeného důvodu, snaží vzít život.

"Já mám strach."
"Tak řvi, to pomáhá."

Sebevražda není věc, o které by se nemělo mluvit, slovo sebevražda existuje a jako slovo, existuje i možnost provedení. Pokud se tak člověk rozhodne, proč by to nemohl udělat? Ano je psychicky na dně, ale nevidí jinou cestu, nechce ji vidět, vidí přímo a uvažuje jako dítě. Jeho právo je rozhodnout se jestli to je opravdu dobře, nebo ne. Záleží na jeho morálce a já nebudu lhát. I mě se párkrát povedlo projít okolo nože a zamyslet se, jaký je to vůbec pocit, když ten nůž proniká kůží, do tkáně a někdy ještě hlouběji. Ale moje odvaha je na bodu mrazu a i když jsem si ten den připadala naprosto k ničemu, mojí jedinou záchranou se stal onen okamžitý odchod z místnosti.

Když jsme u provedení, já zastávám názor, že když člověk chce umřít vlastní rukou, mělo by to bolet, aby si on sám uvědomil všechny chyby a za to, že zde nechává své nejbližší, nebo jeho kamarády, měl by za to pykat. Uvědomit si všechny chyby a nechat ať ho to bolí. Můj kamarád zastával názor opačný. "Radši prášky." Bezbolestný předávkování se prášky.

Ale ať jsme se v tomhle rozcházeli, shodli jsme se na jedné věci. Skočit pod jakýkoliv dopravní prostředek je špatný způsob jak skončit život. Když už chci umřít, měl bych to udělat tak, abych nezpůsoboval problémy ostatním lidem a řidičům. Co z toho, když mi to vyjde, ale auto, toho kdo mě srazil, z toho nevyjde, ba hůř, způsobím naprostou kalamitu.
Sebevražda bude vždy kontroverzní téma, na kterém se lidi budou většinou rozcházet, ale vyskytuje se otázka. Co když je to správně? Co když je správně vzít si život? Co když je správně rozhodnout se o tom, jak chci umřít? A co když je správně, to tak i udělat?
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama